DAN Research

Jeden den dobrovolného výzkumného potápěče DAN

Jak jsem skončil jako potápěčský pokusný králík: Příklad občanské vědy ve službách výzkumu.

Dnes je mimořádný den, na který jsem   se těšil již řadu týdnů. Na jeden den se stanu dobrovolným výzkumným   potápěčem pro DAN Europe a aktivně se zúčastním a přispěji k důležité studii financované   Evropskou unií – jedná se o výzkumný potápěčský projekt CADDY, což znamená kognitivní autonomní kolega potápěče.   

Účast dobrovolníků na výzkumných   projektech se označuje jako „občanská   věda“ (Citizen Science), která se za několik posledních let stala velmi   populární a zároveň nedílnou součástí mnoha studií. Jedná se o velmi smysluplnou   činnost, obohacující život všech zúčastněných. Celá tato koncepce se mi velmi   zamlouvá a také vím, že bez dobrovolníků by se mnoho projektů vůbec nemohlo   uskutečnit. Vědci totiž potřebují od dobrovolníků pomoc při získávání údajů   přímo z terénu, lépe řečeno z vody.                                                             

Beru si tedy jednodenní dovolenou a   přijíždím k Y-40, nejhlubšímu bazénu na světě (otevřenému teprve před rokem), který se   nachází nedaleko italské Padovy, kde se setkávám s dalšími nedočkavými   účastníky. Ve vstupní hale k bazénu se shromažďujeme u velkých oken, která   nám umožňují velkolepý pohled do modré vody. Když tam tak stojím, nemůžu se   již dočkat svého ponoru.

Následuje porada, během které se   dozvídáme, jaké úkoly nás pod vodou čekají, a musím připustit, že se mne začínají   zmocňovat smíšené pocity. Přesto však bez váhání potvrzuji podpisem formuláře   souhlas s účastí na plánovaném výzkumném úkolu.

Již příprava je dost složitá. Pracují   se mnou tři lidé a po celou dobu musím stát s těžkou lahví na zádech. Katharině Oremus (Kati) a Domu Reichlovi ze Skupiny pro   výzkum lidského chování Katedry antropologie Vídeňské univerzity trvá poměrně   dlouho, než mi na tělo připevní všechna čidla. K lahvi na zádech mám   připevněnu kovovou krabici, ve které jsou kabely vedoucí k různým částem   mého těla. Všechna propojení jsou nakonec svedena do jednoho velkého   kabelového sběrače, který je připojen k Domovu laptopu. Na obrazovce může sledovat   každý potápěčův pohyb. Začínám se cítit jako pokusný králík.  

Jakmile se však dostanu do vody, tento   pocit mizí a najednou se cítím důležitě – a opět jako potápěč.

Když mi Kati a Dom připevňovali na hlavu, paže a nohy   čidla pro měření pohybů pod vodou a na břicho pro měření frekvence dýchání,   připadal jsem si, jako když v Hollywoodu vytvářeli postavu Gluma pro film Pán   prstenů. Ale v Hollywoodu byl   výsledkem práce Glum, zatímco já jsem na obrazovce vypadal jako jakýsi   nemotorný barevný paňáca.

Kromě čidel na těle mám také „ozdoby“ vybavené   zvukovým zařízením připevněné na popruhu masky. Proto se v modré hlubině   neocitnu v naprostém tichu, ale jsem obklopen hlukem a šumem rádiové   komunikace – a to i při provádění takových úkonů, jakými jsou vyjmutí a   vkládání regulátoru, čištění masky a odpovídání na tisíce otázek ohledně své momentální   nálady a stavu mysli, které se objevují na vodotěsném tabletu (kéž bych si jej   mohl vzít domů a použít při své příští dekompresní přestávce).

Mám pocit, jako bych hrál roli v nějakém   vědeckofantastickém filmu. A když se nad tím zamyslím, vlastně to k tomu   nemá tak daleko. Jednou se robot CADDY určitě stane užitečným pomocníkem   archeologů-potápěčů i výzkumných či komerčních potápěčů, a nakonec se bude   používat i při běžném rekreačním potápění.

Co se tedy ode mě požaduje?

Jako bych neměl kolem sebe techniky   již víc než dost, vznáší se vedle mě ještě jeden potápěč připravený zasáhnout   při nějaké nečekané situaci. Má celoobličejovou potápěčskou masku   integrovaného potápěčského systému Ocean Reef a pozoruje mě. V  případě nouze (který   doufám nenastane) mi má pomoci a bude také odečítat hodnoty na mém vzduchovém   tlakoměru, a to vždy před začátkem plnění zadaného úkolu i po jeho ukončení (naštěstí   mi nebude měřit krevní tlak). Kdyby byla jeho celoobličejová maska celá   černá, opět by to připomínalo Hollywood – i když z období poněkud vzdálenějšího,   protože vypadá jako Darth Vader! A co je ještě zajímavější – dokonce slyším Darth Vadera, jak na mne pod vodou mluví! Ještě podivnější je, že Darth Vader mluví i s někým mimo   bazén – zvláště v okamžicích, kdy odečetl hodnotu na tlakoměru. Před   každým namáhavým úkolem i po jeho splnění (např. po co nejrychlejším plavání na   vzdálenost 15   metrů pomocí kopání ploutví, přenášení závaží na vzdálenost 6 metrů nebo vynořování   se a potápění na laně) zkontroluje nenápadně tlakoměr a něco ohlásí.

Tento Darth Vader, ve skutečnosti výzkumný potápěč z DAN   (Divers Alert Network), hlásí týmu na hladině množství vzduchu, které   spotřebovávám během plnění zmíněných namáhavých úkolů.

Občas se mnou promluví pomocí sluchátek   i někdo jiný: Tentokrát to je Guy, jeden z dalších organizátorů pokusu, který   před jeho zahájením vedl u bazénu poradu. Guy je také z DAN. Shora mi dává   pokyny, jak mám na plošině měnit polohu, protože všechno se samozřejmě   filmuje, zatímco já předvádím své velké herecké výkony jako křeček   v kole. Vždyť jsem to říkal, úplný Hollywood!

Za oknem přede mnou je kamera. Sice ji   nevidím, ale vím, že Anna Schaman z Vídeňské univerzity se „skrývá“ za laptopem a kontroluje, zdali   se vše zaznamenává správně, aby se pro analýzu získaly validní údaje o   prováděných pohybech. Zachycené pohyby se později budou přiřazovat   k náladám a pocitům jednotlivých potápěčů. Následně se vše uloží do CADDYHO, aby se CADDY naučil chování   potápěčů interpretovat.

K čemu je to dobré?

Představa je taková, že CADDY bude malý robot,   který se bude vznášet kolem potápěče, sledovat jeho měnící se výrazy tváře i   gesta a pohyby, tzv. řeč těla. Cílem   je, aby tento robot dokázal rozpoznat, když se potápěč dostane do potíží.   V takovém případě by CADDY okamžitě přímo pomohl, nebo by odeslal   informace na hladinu, odkud se může začít organizovat záchranná akce. Taková   pomoc by podle situace mohla znamenat cokoliv: lahev s kyslíkem, kus   výbavy, nebo potápěče záchranáře. Měl by to být důležitý pomocník pro potápěčské   výzkumníky (např. archeology), ale samozřejmě by mohl posloužit i k mnoha   jiným účelům. Potápěč se může dostat do potíží, uváznout, nebo jen potřebovat   nějaký nástroj. Jakmile se vývoj tohoto podvodního robota dokončí a bude   schválen k provozu, bezpochyby najde mnoho různých uplatnění. Dokonce by   mohl sám plnit různé úkoly a také fungovat jako průvodce.

Musím přiznat, že jsem si oddechl, když   vše skončilo. Ne kvůli plnění požadovaných úkolů, které jsou pro zkušeného   potápěče celkem snadné. Horší je čas, kterého je zapotřebí k odpovědím na   otázky objevující se na tabletu. Zdá se, že dotazů týkajících se mé vlastní nálady,   pocitů a dojmů po každém cvičení, které jsem vykonal, jsou tisíce. Chvílemi bych   raději seskočil z plošiny a ponořil se až na samé dno bazénu s jeho   jeskyněmi do hloubky 40 metrů, než abych pořád dokola odpovídal na stejné otázky … Konečně, asi   po 25 minutách, „mám hotovo“ a Guy mi shora od hladiny zahraje do   sluchátek písničku. Když ji zaslechnu, rozesměju se na plné kolo, až si   naberu do masky vodu … Poté slyším jeho: „Vedl sis dobře! Teď už můžeš   nahoru!“

Výstup z bazénu je s těžkou   výbavou stejně obtížný, jako byl předtím sestup. Na hladině mě však již   čekají tři lidé, kteří mě rychle vysvobozují.

Usmívám se a všem signalizuji „OK”.   Jsem rád, že jsem přispěl k řešení zajímavého projektu a že jsem k tomu   dostal příležitost. Konec konců bylo zábavné a zajímavé pozorovat skutečné   vědce „v akci“ a zároveň s nimi úzce spolupracovat.

Vím, že můj příspěvek je jeden   z mnoha – ale společně s ostatními přece jen může pomoci posunout   výzkum, vývoj a inovace o stupeň výše.

Jak jsem se o celé akci dozvěděl?

Jsem potápěčem a členem DAN, proto dostávám od DAN Europe zpravodaj a další   informace. V tomto případě DAN rozeslal e-mailem pozvánky svým   členům z okolí Padovy – a tak jsem se o tom dozvěděl i já. Jsem rád, že   jsem v pravý den zkontroloval svou e-mailovou schránku.

Předpokladem pro působení jako   dobrovolný výzkumný potápěč je samozřejmě potápěčská certifikace a platné   zdravotní povolení pro potápění.  

Odměnou za svou dobrovolnou účast jsem   dostal nejen tašku s užitečnými dárky pro přístrojové potápění, které   bych si jinak musel koupit v obchodu DAN – ale navíc jsem se mohl ponořit až   do hloubky 40 metrů (nebo méně). Nakonec jsem v bazénu Y-40 strávil celý den. Velmi   jsem si to tam užil a už se těším na další projekt DAN, kterého bych se chtěl   opět zúčastnit jako občan vědec.

Má činnost dobrovolného potápěče   působícího v „občanské vědě“ mě naplňuje hrdostí a CADDYMU přeji hodně štěstí.