Přístrojové potápění pomáhá zotavit se po mozkové mrtvici
Potápěč mizí pod hladinou a doufá, že bude jednoho dne fyzicky zase zcela v pořádku.
“Věřím, že se za několik let úplně vyléčím”, říká 48letý Mark Wager, který používá přístrojové potápění jako formu terapie poté, co byl 6. února roku 2009 zasažen mozkovu mrtvicí.
Během této příhody, která jej postihla v Clearfieldu, byl zatčen zástupcem šerifa okresu Davis kvůli podezření z řízení motorového vozidla v opilosti. Dostal pouta a musel usednout na zadní sedadlo policejního auta. Teprve když jej policisté přivezli do okresní nemocnice ve městě Leyton kvůli odběru krve, zjistilo se, že utrpěl mozkovou mrtvici. Odtud byl přepraven vrtulníkem do Fakultní nemocnice Univerzity Utah, kde zůstal několik týdnů na léčení.
Nyní probíhá Wagerova rehabilitace standardně, ale navíc je doplněna dvakrát týdně dvěma hodinami přístrojového potápění v bazénu zdravotního střediska pro válečné veterány George E. Wahlen v Salt Lake City. Wager vysvětluje, že díky těmto cvičením mu začaly sílit svaly v levé paži, v levé noze a prakticky v celé levé straně těla, které byly krátce po mrtvice podle jeho vlastních slov “úplně nanic”.
Ale již nejsou.
Wager, původně letecký mechanik na základně Hill Air Force Base, si vzal v květnu 2011 zdravotní dovolenou a tvrdí, že si je jistý postupným úplným uzdravením své levé paže i levé nohy – jen to bude nějakou dobu trvat.
“Teď již používám svaly, které jsem předtím nepoužíval,”
říká Wager a od září se účastní pravidelných terapeutických cvičení společně s válečnými veterány, kteří ztratili nějakou končetinu následkem válečného zranění. Standardní terapii mu v nemocnici doporučil jeho ošetřující lékař. Ta jej sice znovu postavila na nohy, ale nepomohla mu posílit svaly do té míry, jak si to představoval.
“Po dvou letech mi činila velké potíže pouhá chůze. Než jsem začal s přístrojovým potápěním, musel jsem nosit na noze výztuhu. Nyní už nemusím, protože dokážu používat kotník,” dodává. Do dodatečného rehabilitačního programu s využitím bazénu jej doporučila Tonua Hamilton, fyzioterapeutka pracující ve středisku pro veterány, když jej jednou spatřila jít po nemocniční chodbě.
Tato fyzioterapeutka říká, že Wager se stal vůbec prvním veteránem speciálního “potápěčského” rehabilitačního programu, který běží od minulého května. Podle slov Hamiltonové dala terapie s použitím přístrojového potápění Wagerovi větší svobodu pohybu “odlehčením nepřátelské gravitace”.
Díky klasické nápravné fyzioterapii, které se Wagerovi dostává v nemocnici, pozoruje “větší sílu v horní polovině těla a lepší funkci levé paže”. Ale unikátní potápěčská rehabilitace není o nic neobvyklejší, než všechny události provázející Wagerovu mozkovou příhodu od samého počátku.
Když jej postihla mrtvice, jejíž příčinu vidí Wager v nemoci z války v Zálivu, podezřívali ho policisté v okresu Davis z řízení auta ve stavu opilosti. Kdyby jej zástupce šerifa, který jej zatkl, nezavezl kvůli odběru krve do nemocnice, ale přímo do vězení, není si Wager jistý, jak by vše skončilo.
“Ale neomluvili se,” říká o šerifových lidech.
Nicméně dodává, že asi promine chování všem pěti členům zásahové skupiny, která jej ten večer zastavila. Říká, že byl policisty vyzván, aby vystoupil z vozidla, neboť s ním chtěli provést test střízlivosti. Při vystupování se zhroutil, protože nebyl schopen chůze. V úřední zprávě je však zásah popsán jinak. Údajně se policisté Wagera zeptali, zdali nemá nějaký zdravotní problém a ten jim odpověděl, že trpí fibromyalgií. Podle zprávy se ho policisté také dotázali, zdali by nechtěl být dopraven do nemocnice na vyšetření, ale Wager to odmítl a podepsal formulář o odmítnutí přepravy v ambulantním voze, který mezitím přijel na místo.
Wager sice nepodal na policisty trestní oznámení, ale zaslal správnímu Výboru pro záchrannou zdravotní službu doporučení, aby byl střední zdravotní personál lépe vyškolován na rozpoznání rozdílu mezi stavem opilosti a zdravotním stavem po mozkové mrtvici.
Link
www.standard.net/stories/2011/11/22/scuba-exercises-help-stroke-survivor-recover