Rozsah akutních respiračních potíží a jejich genetická predispozice u potápěčů se zadržovaným dechem

Úvod
Po opakovaných hloubkových ponorech jsou potápěči (potápějící se se zadrženým dechen) často postiženi syndromem vyznačujícím se respiračním příznaky jako kašel, stažení hrudníku, hemoptýza (vykašlávání krve) a někdy také zjevným akutním syndromem otoku plic často provázeným různými stupni dušnosti (ARS).
Účelem této práce bylo epidemiologické šetření s cílem zjistit a vyhodnotit rozsah výskytu akutních respiračních příznaků (ARS) u potápěčů potápějících se se zadrženým dechem; rovněž jsme zkoumali možný vrozený rizikový faktor jako genetickou predispozici.

Materiály a metody
Bylo provedeno retrospektivní šetření pomocí speciálních dotazníků vyplněných vybraným vzorkem potápěčů potápějících se se zadrženým dechem.
Druhým speciálním dotazníkem se zjišťovaly další možné rizikové faktory, které by mohly být predispozicí k ARS.
Rovněž se zjišťovala a vyhodnocovala korelace mezi ARS a individuální genetickou situací u predispozičních genů kandidáta – se zvláštní zřetelem na geny EPAS1 a další geny souvisejícími s HIF.

Výsledek
Padesát šest osob (26,4%) oznámilo předchozí výskyt ARS.
Nebyla zjištěna žádná statisticky významná souvislost mezi oznámenými pozitivními či negativními případy ARS a biometrickými údaji jako výškou, vahou, věkem, pohlavím, prováděním jiných sportů a kouřením. Rovněž nebyla zjištěna žádná statisticky významná souvislost mezi ARS a předchozími onemocněními, např. alergiemi, astmatem nebo pravidelným užíváním léků.
Statisticky důležitá souvislost byla zjištěna mezi ARS a osobním limitem dosahované hloubky ponoru.
Zajímavé údaje byly zjištěny o souvislosti mezi ARS a vybranými geny, které by mohly být predispozicí zmíněného zdravotního stavu.
Předběžné výsledky naznačují zajímavé souvislosti mezi účinkem hodnocených genů a ARS; v současné době probíhá další analýza.

Závěr
Námi zjištěné údaje naznačují, že ARS je častým zdravotním stavem mezi zkušenými potápěči potápějícími se se zadrženým dechem. Naše výsledky umožňují přesněji určit způsoby potápění, které by snížily pulmonární riziko při potápění se zadrženým dechem, a sice díky zjištění možné genetické predispozice k plicnímu otoku. Tím lze zvýšit bezpečnost potápění se zadrženým dechem lepším poznáním možných rizikových faktorů samotnými potápěči.